Všichni jsme někdy drželi v ruce dalekohled. Známe je z výletů, astronomických observatoří, filmů o pirátech i z muzeí. Od kdy ale lidstvu slouží a kdo všechno se na jejich vynálezu a vývoji podílel?
Základem je čočka
Optická čočka je lidově řečeno předmět vyrobený z průhledného materiálu. Obvykle má tvar tvořený jednou nebo dvěma vycentrovanými polokoulemi. Při průchodu čočkou dochází k ohybu paprsků světla. Základní typy čoček jsou spojka a rozptylka.
První čočky vytvořila příroda. Jsou součástí očí všech složitějších organismů včetně hmyzu. Místo a doba výroby prvních optických čoček lidmi se různí podle pramenů. Mohlo se to stát před několika tisíci lety v Indii, v antickém Řecku nebo Římě. Zde je používali jako „zapalovací sklíčka“.
Vidět do dálky
Vynález dalekohledu je připisován v Holandsku žijícímu německému výrobci brýlí jménem Hans Lippershey (1570-1619). V roce 1608 požádal o patent pro zatím bezejmenný „přístroj přibližující pomocí čoček věci vzdálené“. Jeho teleskop s trojnásobným zvětšením existoval ve dvou variantách, s objektivem i okulárem ve formě spojky s převráceným obrazem a objektivem se spojkou a okulárem rozptylkou s obrazem „hlavou nahoru“.
Slovo „teleskop“ pochází z řeckého „teleskopos“ a znamená přesně to samé, jako české „dalekohled“. Zavedl ho v roce 1611 Frederico Cesi (1585-1630) a sjednotil tak řadu předchozích označení od skla/brýle (anglicky glass, latinsky perspicillum, italsky occhiale), pozorovací skla (spy glass) nebo belgický nástroj (instrumentum belgicum ).
Astronomické dalekohledy
Zpráva o novém vynálezu se rychle šířila Evropou. Už o rok po jeho představení zdokonalil geniální italský vědec a umělec Galileo Galilei (1564-1642) původní variantu dalekohledu se spojkou a rozptylkou a podařilo se mu postavit teleskopy se zvětšením údajně až 20x.
S jejich pomocí pozoroval a zakreslil jako první mapu Měsíce nebo objevil první čtyři satelity Jupitera. Pozoroval také skvrny na Slunci, ale protože nepoužíval žádnou ochranu zraku, oslepl.
Johannes Kepler (1571-1630), známý i díky svému působení v Praze na dvoře císaře Rudolfa II., vylepšil dále teleskop zdvojenou rozptylkou. Tím sice získal převrácený obraz, ale zato podstatně ostřejší.
Hvězdářské dalekohledy se stále zvětšovaly, až narazily na hranici své konstrukce z hlediska optických vad, hmotnosti a ceny. Isaak Newton (1643-1727) v roce 1668 vyřešil tento problém, když místo objektivu v podobě čočky (refraktoru) použil duté zrcadlo (reflektor). Konstrukce dalekohledu byla náhle mnohem jednodušší, bylo možné vyrábět teleskopy s výrazně větším průměrem, kratším tubusem a snížila se i jejich cena.
Největší současný dalekohled Gran Telescopio Canarias má zrcadlo s průměrem 10,4 m, největší český teleskop v Ondřejově je výrazně menší s dvoumetrovým zrcadlem a například Hubbleův vesmírný dalekohled je vybavený reflektorem o průměru 2,4 metru.
Triedr
Dalekohled pro obě oči se nazývá binokulár nebo triedr. Má dvě hlavní výhody. Poskytuje prostorové (stereoskopické) vidění a jeho konstrukční délka je kratší než u klasických dalekohledů.
Jeho vynálezcem je v Čechách narozený Antonín Maria Šírek z Rejty (1604-1660). V principu se jedná o dva spojené Kepplerovy dalekohledy doplněné dvěma páry optických hranolů pootočených vůči sobě o 90°. Ty překlápí původně převrácený obraz zpět na běžný a také výrazně zkracují konstrukční délku dalekohledu.
Současnost
Dalekohledy už dávno nejsou doménou jen královských astronomů nebo kapitánů zámořských korábů. Najdeme je všude kolem nás v objektivech našich fotoaparátů nebo moderních mobilů, v bezpečnostních kamerách ale dalekohledy v různém provedení se ukázaly také jako nepostradatelní pomocníci při toulkách přírodou, v zadních řadách divadelních sálů, při sportu, lovu nebo i pozorování vesmíru.